Alergie
Kdo co – alergie, bez koho čeho – bez alergie, s kým čím – s alergií, zkrátka slovo alergie se v novodobé společnosti skloňuje ve všech pádech, a to proto, že počet alergiků je vysoký – a co hůře, neustále stoupá. Již dnes se odhaduje, že asi čtvrtina populace je alergická a každý rok přibývají další procenta. Lze předpokládat, že do budoucna by měla být alergikem v podstatě každý, a tak bude možná člověk 21. století označován jako „Homo alergicus“.
Alergie je vlastně přecitlivělost na cizorodou bílkovinu. Pojem alergie se však rozšířil i na jiné reakce, které nemají společnou podstatu, ale výstup, tedy jakési symptomy. A tak se hovoří o alergii na chladnou vodu, o alergii na slunce, o alergii na vůně a podobně. Cizorodá bílkovina, která se dostane na sliznici dýchacích cest, musí být pochopitelně zlikvidovaná. Organismus není schopen cizí bílkoviny zpracovávat jinak než velmi složitým pochodem, rozložením na jednotlivé aminokyseliny a jejich dalším zpracováváním. Bílkovina, která není určená ke zpracování, musí být likvidovaná. Proto její přítomnost vyvolává přirozenou reakci, které si však člověk prakticky nevšimne, a tak na naší sliznici dýchacích cest neustále přistávají částečky prachu, pylu, roztočů, zlomky různých zvířecích chlupů, vlny, bavlny a mnoho jiných bílkovinných látek. Zdravý člověk tyto bílkoviny zpracuje, odnese je ze sliznic a vyloučí. Alergik nikoli.
Alergická reakce se podobá hysterické reakci ženy: na mírný podnět nastává velmi silná reakce. Jedná se tedy o nepřiměřeně silnou reakci na přítomnost cizorodé bílkoviny. Do tohoto okamžiku je to, myslím, velmi jasná záležitost, ale jakmile zabrousíme do oblasti takových otázek, jako například proč je alergie tak obrovský civilizační fenomén nebo jak alergii léčit a vyléčit, v tom okamžiku všechny vědecké múzy mlčí.
Existuje velmi mnoho různých teorií o příčinách vzniku alergie. Její léčba je však vyřešena jen pro farmaceutický průmysl. Podáváním antihistaminik dojde k dočasnému vymizení alergické reakce, a přestože se občas podávají i jiné léky měnící prokrvení sliznic dýchacího traktu nebo protizánětlivé léky, hlavním lékem je právě antihistaminikum.
Tento způsob léčby je nesmírně obchodně výhodný – lék se musí užívat stále dokola po celou alergikovu kariéru, a tak je odbyt skvěle zajištěn. Ponechat projevy alergie bez léčby je velmi problematické, neboť kýchání, svědění, rýma, kašel a nakonec i různé záněty jsou velmi nepříjemné symptomy.
Alergie má celou řadu komplikací. S alergií se například často spojuje vznik astmatu, tedy potíží, při kterých dochází ke spasmu průdušek a omezení proudu vzduchu v průduškách. S alergií se také spojuje laryngitis, sevření laryngu s následnou dušností a kašlem, či kožní problémy – a to nejen kopřivky (urticaria), ale i řada typů ekzémů. Alergická reakce v zažívacím traktu může být příčinou průjmů, zácpy, nadýmání, dysbiózy, zkrátka zažívacích potíží. Méně časté bývají alergické projevy na sliznici pochvy nebo sliznici močových cest. Spojivka oka a jiné tkáně očního bulvu mohou rovněž trpět alergickými záněty, tedy reakcemi na cizorodou bílkovinu s nadprodukcí histaminu.
Pro detoxikaci je klíčovou otázkou, proč se v novodobé historii lidstva alergie tak masivně šíří. Souvisí s civilizací, to je zřejmé, to je nad slunce jasnější. Proto se z nárůstu alergií obviňují různé chemikálie, kovy, ale také například částice asfaltu, které se odírají ze silnice při automobilovém průmyslu, nebo výfukové plyny z aut. Alergie se přičítají i stresu typickému pro současnou civilizaci, podávání antibiotik, ale především příliš sterilnímu životnímu prostředí, které podle lékařů nedostatečně stimuluje imunitní systém v dětském věku a imunitní systém pak vykazuje poruchy včetně poruch alergických.
Nutno říci, že trávy a květiny či strom, respektive jejich pyl, nejsou skutečnou příčinou alergie. Rostliny tady byly již před vznikem člověka, a člověk se tedy zrodil do prostředí plného rostlin, pylu a prachu, tudíž by neměl na něco tak přirozeného reagovat. Tedy chyba nespočívá v přírodě, ale v nás. Občas se můžeme dočíst, že nejlepší léčbou alergie by bylo zabetonování všech travnatých ploch mezi paneláky, takže by pak nebylo třeba vysílat v médiích pylové zpravodajství, aby alergici mohli před pyly uskakovat a nemuseli se s nimi setkávat.
Pro detoxikaci je tedy důležitý závěr našeho výzkumu a ten zní, že za alergii může náš mozek. Pokusme se objasnit toto tvrzení. Pro detoxikaci je důležité vnímat mozek jako počítač, ve kterém je mnoho programů vloženo na základě dědičnosti, mnoho programů se mozek učí a některé – zvláště v emocionální oblasti – si sám vytváří. Pro nás je podstatné, že imunitní systém je řízen tímto počítačem a z hlediska alergie je tedy mozkem určována i síla reakce, kterou podnět v podobě bílkoviny vyvolá.
Samozřejmě že mozek nehraje roli jen v poruše imunity, kterou nazýváme alergií, ale i v jiných typech poruch imunity, jako je třeba autoimunitní problematika, nedostatečná imunitní reakce a další. Při detoxikaci alergie je tedy zásadní detoxikace mozku. V mozku alergiků nacházíme pravidelně celou řadu toxinů, které je třeba odstranit, aby tento komplikovaný počítač opět dobře fungoval. Zcela pravidelně, jako vždy a všude, u každé tkáně, která vykazuje nějakou poruchu, nacházíme i zde infekční ložisko. Infekční ložisko se u alergiků pochopitelně tvoří již v průběhu nitroděložního vývoje, a nejde tedy o nějaký jev, který by vznikl až v průběhu vlastního života. Centra pro řízení imunity jsou uložena v telencephalonu, tedy v předním mozku, a zde musí probíhat základní protialergická detoxikace. Ložisko z telencephalonu odstraňujeme preparátem Cranium.
Druhý toxin, který se u alergiků vyskytuje naprosto pravidelně, je toxin vyplývající z poruchy glutenového metabolismu. Poruchy glutenového metabolismu se týkají výhradně bílkoviny pšeničné mouky. Mohu říci, že vlastně není vůbec jasné, proč lidi současné civilizace postihuje porucha glutenového metabolismu v tak masovém měřítku. Zda jde o výsledek genetického šlechtění pšenice či o výsledek obrovského zvýšení konzumace pšeničné bílkoviny – zkrátka není zřejmé, proč touto poruchou trpí dnes víc než 60% evropské civilizace, a to zvláště v mladších a středních věkových skupinách. Vzhledem k tomu, že u starších lidí se s tímto problémem setkávám celkem výjimečně, vyvolává to ve mně dojem, jako by šlo o něco, co vzniklo v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století a zapříčinilo poruchu a změnu glutenového metabolismu.
Přítomnost dalších toxinů již není bezpodmínečně nutná, ale něžně se s ní setkáváme. Jde o toxické kovy, eventuálně o radioaktivní látky. Vzhledem k tomu, že poruchy imunity velmi úzce souvisejí s emocionalitou člověka – a snad nejzřetelněji se nám tento problém může jevit při autoimunitních poruchách, kdy psychologický fenomén sebedestrukce a autoagrese vystupuje velmi výrazně -, můžeme při poruchách funkce imunity sledovat přítomnost úzkosti, ustrašenosti a slabosti nervového systému. U alergiků může fenomén předráženosti, fenomén související s emocionálními poruchami, sehrávat velmi zásadní roli a my můžeme emoce spojovat s různými funkcemi centrálního nervového systému.
Důležité je i místo, kde e alergie projevuje. Nejčastějším cílovým místem jsou dýchací cesty. Pokud jde o odstranění ložisek v dýchacích cestách, další významné toxiny, jako je gliadin, toxické kovy a eventuálně radioaktivní látky, jsou již odstraňovány při detoxikace centrálního nervového systému.
Vztah k fenoménu civilizace je poměrně komplikovaný a nejasný. Zdá se, že by oním civilizačním fenoménem mohly být nějaké látky, které současná civilizace produkuje, například látky chemické, ale určitou roli mohou hrát i antibiotika či očkování. Stejně jako v případě jiných poruch funkce tkání v lidském organismu i zde může být porucha telencephalonu fixována emocionálním problémem, ale také může spočívat v epigenetickém prostředí a následně narušovat funkce genu. Některá antibiotika a některé očkovací látky se podle detoxikačních výzkumů ukazují být genotoxické a bývají příčinou zátěže epigenetického prostředí.
Při řešení alergie se dotýkáme vlastního smyslu detoxikace a celá alergická problematika je v podstatě její výkladní skříní. Mimo způsobu detoxikace ukazuje i na problém, který současná civilizace řeší, většinou chronických zdravotních potíží. Ač se to zdá pro mnoho lidí neuvěřitelné, detoxikací lze dosáhnout naprostého vymizení alergické reakce, navíc ještě s tím úžasným výsledkem ,že alergická reakce mizí jednou provždy a není potřeba tyto kůry nějak pravidelně opakovat.
Je třeba se ještě zmínit o pseudoalergických problémech, tedy o reakcích, kdy například při sprchování studenou vodou, při vystavení kůže slunce nebo při pozření některých druhů zeleniny či ovoce dochází ke kožním nebo slizničním reakcím, ke svědění a otokům. S alergií má tento fenomén společnou histaminovou reakci v kůži či ve sliznicích. Reakce je však proti klasické alergii způsobena přítomnosti těžkých kovů na nervových zakončeních v kůži a na sliznicích.
Nedá se očekávat, že současná civilizace změní svůj pohled na pšeničnou mouku a stravovací zvyklosti. Je tudíž velmi pravděpodobné, že výskyt alergií bude skutečně stále častější a častější, bude postihovat stále větší procento obyvatelstva, a právě tak lze očekávat i zvýšené množství komplikovaných alergických reakcí a reakcí, které s alergií bývají spojeny, jako je astma, ekzémy apod. Detoxikaci struktur podílejících se na alergii lze tedy pokládat za jeden ze zásadních detoxikačních postupů pro budoucnost.